Území MAS o velikosti 377,35 km² se rozprostírá z velké části v Šumperské kotlině, zasahuje do kopců Hraběšické hornatiny, podhůří Nízkého Jeseníku, Úsovské vrchoviny a po své západní hranici rovněţ do Hanušovické vrchoviny. Nadpoloviční většinu rozlohy území zaujímají lesní porosty. Průměrná nadmořská výška daného území je 425 m n.m., nejvyšším bodem je Mravenečník (1350 m n.m.), na jehož vrcholu se nachází jedna z nejvýše položených větrných elektráren v Evropě, průměrná teplota činí 7,3 °C a průměrné srážky dosahují hodnoty 807 mm. Zkoumané území se řadí spíše mezi chladné oblasti. Mezi charakteristické rysy regionu pokud jde o podnebí se řadí vysoké hodnoty srážek s poměrně vydatnými dešti, vysokou sněhovou pokrývkou v zimních měsících a dlouhodobým táním, čímž se zvyšuje vodnost v regionu pramenících vodních toků.

 Společným znakem regionu je dále velký podíl lesní půdy, jedná se o více než 50 % celkové výměry rozlohy oblasti. Lesy na našem území jsou v poměrně zachovalém stavu, neboť jejich nadmořská výška nedosahuje, až na malé výjimky, do vegetačního bukosmrkového pásma a výše. Nejrozsáhlejší lesní komplexy ve Správě lesů ČR s. p. navazují na obce Nový Malín, Sobotín, Hraběšice, Oskava a Loučná nad Desnou. Tuto skutečnost je na místě využít ve směru prohlubování spolupráce s místními zemědělci za účelem spalování biomasy, popř. výstavby bioplynové stanice.

Krásná příroda s jedinečným množstvím lesů v sobě skrývá vysoký potenciál v oblasti rozvíjení cestovního ruchu, což umocňuje mimo jiné skutečnost, že území je doslova protkáno množstvím turistických tras a cyklostezek vedoucích k mnoha historickým a přírodním skvostům tohoto kraje a naskýtá se zde tak řada možností k aktivnímu trávení volného času v letním i zimním období. Nezanedbatelný potenciál území lze spatřovat rovněž v rozvíjejícím se lázeňství v obcích Bludov a Velké Losiny, což činí region značně atraktivním a hojně navštěvovaným.

Obce na území regionu MAS Šumperský venkov

Bludov je situován asi 4 km jihozápadně od okresního města Šumperk v nejsevernější části Hornomoravského úvalu. Území katastru Bludov se svažuje zhruba od severu k jihu a náleží ke třem horopisným celkům. Od severu sem zasahuje Branenská vrchovina, převážně zalesněná od vrcholů až po 350 - 400 m n. m. Při severní hranici katastru je jeho nejvyšší bod - vrchol Chocholíku (550 m n. m.). Níže položený zbytek území je až na výjimky bezlesý a je využíván zemědělsky. Mírně zvlněná plošina jihovýchodní části území patří k Šumperské kotlině. Jihozápadní část katastru, v níž leží obec i lázně Bludov je zvlněna jen nepatrně a je součástí Mohelnické brázdy.

Dlouhomilov Název je odvozen od osobního jména Dlúhomil. Ves je poprvé výslovně jmenována v pramenech k roku 1356. V roce 1960 k ní byla připojena do té doby samostatná obec Benkov. Celý areál leží ve střední nadmořské výšce 320 m, rozprostírá se severně od silnice z Brníčka do Šumperka a protéká jím potok Loučná. Je obklopený kopci Úsovské kotliny směrem od Šumperka k Bradlu.

Dolní Studénky Jméno obce je v množném čísle použitou zdrobnělinou od slova studně. Pečetním znamením byla ve štítě postavená radlice. Trvalou součástí Dolních Studének je osada Králec. V roce 1980 byly Dolní Studénky s Králcem připojeny k Šumperku, ale v roce 1990 se opět osamostatnily. Katastr Dolních Studének o rozloze 852 hektary je na severozápadě lemován tokem řeky Desné, zvedá se k jihovýchodu a kopcem Drážníkem dosahuje výšky 506 m. První zmínka o obci je z roku 1353.

Hraběšice

Vesnice byla nazvána po Hrabišovi ze Švábenic a Úsova. Do němčiny bylo jméno přejato v podobě Rabenseifen, a tím snadno spojeno s havranem (Rabe). Znamení havrana měla obec také na pečeti. Částí Hraběšic byla osada a katastrální obec Krásné. V roce 1976 byly Hraběšice připojeny k Šumperku a touto integrací ztratilo Krásné postavení relativně samostatné části. Od roku 1990 jsou Hraběšice opět samostatnou obcí. Katastr vesnice je z větší části vyplněn zalesněnou hornatinou, jež byla podle Hraběšic, jako nejvýznamnější lokality, pojmenována Hraběšická hornatina. Terén se zvedá z údolí hraběšického potoka proti severnímu a západnímu svahu Kamenného vrchu (952 m). Vesnice je rozložena na horním toku potoka a podél silnice ze Šumperka a Nového Malína do Rudoltic, má střední nadmořskou výšku 530 m a je lesnatým horstvem chráněna před drsnými větry.

Hrabišín Německý název Rabersdorf byl spojován s havranem (Rabe) a ten byl také zobrazen na obecní pečeti. Již v letech 1938 – 1945 a opět v roce 1949 byly k Hrabišínu připojeny obce Dolní Olešná, Horní Olešná a Loučky. Katastr Hrabišína o rozloze 1384 ha je pokryt vysočinou a Mladoňovským vrchem na východní hranici dosahuje výšky 547 m. Vesnice má nadmořskou výšku 352 m. První zmínka o obci je z roku 1358. Obec je typicky zemědělskou lokalitou, průmysl byl zastoupen jen výrobou lihovin v meziválečném období.

Libina Název je odvozen od osobního jména Liba a znamená „Libovu ves, lhotu, stráň“. Částmi obce je rovněž Dolní Libina a Obědné. Pečetním znamením obce byl kostel provázený dvěma listnatými stromy. Katastr Libiny o rozloze 2729 ha se zvedá východní částí do kopců Hraběšické hornatiny a severní hranici dosahuje Mladoňovským vrchem 547 m, na jihozápadě Bradlem 601 m. Vesnice má střední nadmořskou výšku 290 m. Libina je největší venkovskou obcí na Šumpersku. Písemnými prameny je obec doložena k roku 1348.

Loučná nad Desnou

Obec najdeme v údolí řeky Desná, pod vrcholkem Mravenečníku ( 1342 m n.m.) a severovýchodním směrem od města Šumperk. Nejstarší částí obce Loučná nad Desnou je osada Rejhotice, jež vznikla ve 14. století jako dřevorubecká a hornická obec. První písemná zmínka o Rejhoticích je z roku 1577. Loučná se až do roku 1948 nazývala Vízmberk. Obec Vízmberk byla založena v 18. století v podzámčí nově vybudovaného zámku Vízmberk. V tomto období byly založeny i osady Kociánov a Filipová.

Nový Malín Dnešní pojmenování obce reaguje na skutečnost, že byla po odsunu německého obyvatelstva osídlena Čechy, kteří sem přišli z Českého Malína na Volyni. Starší název Frankštát ve významu „město Frankovo“. Od roku 1973 je částí Nového Malína osada Plechy. Pečetním znamením byla stavba kostela. Původní katastr Nového Malína o výměře 1980 ha (v roce 1992 jen 1963 ha) se většinou nachází v Šumperské kotlině, ale zalesněným výběžkem na východě zasahuje do kopců Hraběšické hornatiny až ke Kamennému vrchu (952 m). Nadmořská výška obce činí 317 m. Frankštát se poprvé připomíná v písemných pramenech k roku 1350.

Oskava

Obec se nazývá podle říčky Oskavy, jejíž jméno je spojováno se starogermánským označením jasanového lesa či porostu. V roce 1960 byly k obci začleněny obce Mostkov, Nemrlov, Bedřichov a Třemešek. Katastr o rozloze 9716 ha pokrývají do značné míry lesy a kopce s velkými výškovými rozdíly. Střední nadmořská výška je 340 m. Oskava jako lidské sídliště vznikla postupně, takže nelze přesně určit datum založení i první zmínky o této lokalitě v pramenech. První písemná zmínka je z roku 1358. Do seznamu chráněných památek byl v Oskavě zapsán pozoruhodný objekt sušárny lnu.

Petrov nad Desnou

V minulosti vesnice nesla názvy Petersdorf i Petrovice, zřejmě podle rychtáře Petra zmíněného k roku 1391.Název Petrov je poprvé doložen roku 1869, přídomek „an der Tess“ získala v roce 1924, od roku 1955 nesla název Petrov nad Desnou. Osada Teresienthal (dnes Terezín) vznikla na petrovických pozemcích roku 1789 a jmenuje se podle hraběnky Terezie Žerotínové, rozené Schrattenbachové. Od 1. ledna 2010 se Petrov nad Desnou s Terezínem opět oddělily od obce Sobotín 8. a 9. ledna 2010 se zde konaly komunální volby.

Rapotín

Obec Rapotín leží na severní Moravě, v údolí řeky Desné, severovýchodně od okresního města Šumperk. Na severu je lemována malebným pohořím Jeseníku. Osm kilometrů dlouhá obec se rozkládá od města Šumperka až po Losinský zámek. Vesnice je v pramenech poprvé zmiňována v roce 1391. Na východní straně ji od obce Vikýřovice a Petrova nad Desnou odděluje řeka Desná a na západní straně kopcovitý terén Hanušovické vrchoviny s kopci Městské skály s nadmořskou výškou 675 m a Bukový kopec 641 m. Střední nadmořská výška obce je 345 m. Do řeky Desné se zleva vlévá řeka Merta, zprava Losinka a Rejchartický potok.

Rejchartice

Rejchartice, německy Riegersdorf, leží kolem hormího toku Rejchartického potoka. Střední nadmořská výška 493 m, plocha obce 681 ha. První písemná zmínka je z roku 1350 v souvislosti s původním kostelem. Obec patřila od počátku 17. století k bludovskému panství. Po roce 1848 byla začleněna do šumperského okresu. Chráněnou památkou je barokní kostel sv. Michala z roku 1770 se starším jádrem a areálem hřbitova. Roku 1900 zde žilo 548, nyní 164 obyvatel.

Sobotín

Původ jména pochází z osobního jména Sobota, německý název Zöptau byl převzat z českého. Obecní pečeť, používaná od poloviny 17. století, nesla symboly zdejších železných hamrů – kovadlinu s kladivem, kleště a kolo na dlouhé ose. Obec leží v nadmořské výšce 445 m. Vine se úzkým údolím Klepáčovského potoka podél významné silnice Šumperk – Ostrava (E11) od východního konce Petrova nad Desnou až k západnímu konci Rudoltic. Sobotínská škola je třetí nejstarší v oblasti Šumperska. V roce 1951 byla otevřena úplná základní škola. Sobotín patří mezi největší obce šumperského regionu.

Velké Losiny

S obcí Velké Losiny je pevně spjata bohatá historie a velké množství historických památek a zajímavostí. Obec patří k nejstarším v šumperském okrese a její vznik se datuje rokem 1351, kdy zdejší fara připadla k litomyšlskému biskupství. Dějiny obce jsou dlouhodobě spojeny s rodem Žerotínů, kterým od druhé poloviny 15.století patřila obec nejprve jako zástava, ale od r.1507 již jako pevná součást jejich majetku. Od tohoto období do současnosti vyrostly v obci její nejvýznamnější historické dominanty, mezi které patří zámek, ruční papírna, farní kostel, církevní a světské stavby a lázně.

Vernířovice

První zmínka o obci je stará již více jak 450 let a pochází z roku 1558. Tehdy tato hornická osada zásobovala po 400 let železné hutě v Sobotíně kvalitními magnetitovými rudami (hematitem). Z této rudy vyrobené železářské výrobky se proslavily po celém světě. Z Vernířovic pocházela žebračka Marina Schuchová, která tím, že v sobotínském kostele vyjmula při přijímání hostii z úst, dala bezprostřední podnět k zahájení neblahých čarodějnických procesů na losinském a loučenském panství.

Vikýřovice

Český název (dříve též Vikéřovice a Vikárovice) je odvozen od německého Weikersdorf ve Významu „Weikerova ves“. První zmínka o vsi je v pramenech k roku 1391. Vikýřovický katastr o rozloze 1175 hektarů je na západě ohraničen tokem řeky Desné. Zvedá se k východu a Prostřední skálou dosahuje výšky 719 m. Vesnice má střední nadmořskou výšku 335 m a je rozložena na levém břehu Desné, která ji odděluje od sousedního Rapotína. Na jižním okraji obce splynula s Vikýřovicemi osada Krenišov. Východně od vesnice vede železniční trať ze Šumperka do Petrova nad Desnou.