O obcích MAS

Bludov

Bludov leží asi 4 km jihozápadně od města Šumperk, v nejsevernější části Hornomoravského úvalu. Území katastru Bludov se svažuje zhruba od severu k jihu a náleží ke třem horopisným celkům - od severu lesnatá a kopcovitá Branenská vrchovina, níže položený zemědělsky využívaný zbytek území patří k Šumperské kotlině, jihozápadní část katastru je součástí Mohelnické brázdy. Obec je za hranicemi regionu známá zejména svým lázeňstvím. Lázně Bludov se specializují na léčbu dětské obezity a bolesti pohybového aparátu. Koupání v přírodě si místní mohou užít „Na Vlčáku“. K historickým zajímavostem obce patří Bludovský zámek a jeho zámecký park, stavby lidové architektury, zřícenina bludovského hradu a místní sakrální památky. Turisticky vyhledávané je také Pradědovo muzeum pro děti. Milovníky turistiky potěší výhledy na kopce okolo Šumperka z rozhledny Brusná, která stojí na stejnojmenném kopci. S historií obce je spojen příběh mlynáře Habermanna, který byl také zfilmován (Habermannův mlýn, 2010). Nachází se zde jeho mlýn a vila.

Dlouhomilov

Název obce je odvozen od osobního jména Dlúhomil. Ves je poprvé výslovně jmenována v pramenech k roku 1356. V roce 1960 k ní byla připojena do té doby samostatná obec Benkov. Dlouhomilovem protéká potok Loučka a obklopují jej kopce Úsovské kotliny směrem od Šumperka k Bradlu. K místním atraktivitám patří barokní farní kostel Všech Svatých z druhé poloviny 18. století nebo drobné sakrální památky jako Klasicistní kříž z 18. století nebo empírová socha sv. Jana Nepomuckého z 19. století.

Dolní Studénky

Jméno obce sousedící se Šumperkem, která je v písemných pramenech zmiňována od roku 1353, je v množném čísle použitou zdrobnělinou od slova studně. Trvalou součástí Dolních Studének je osada Králec. V 20. století byly dočasně připojeny k Šumperku, v roce 1990 se však opět osamostatnily. Katastr Dolních Studének je na severozápadě lemován tokem řeky Desné, zvedá se k jihovýchodu a kopcem Drážníkem dosahuje výšky 506 m. V obci se nachází Zámek Třemešek – památka renesanční architektury z roku 1587. Chátrající památka byla v roce 2020 oživena a stala se komunitním centrem obce s rodinným centrem, kavárnou a centrem sociálních služeb pro občany. Nedaleko od zámku se rozprostírají Třemešské rybníky, které patři k několika málo zachovaným rybníkům velkého severomoravského rybničního komplexu. Náleží k proslulé soustavě tunklovských rybníků z 15. století.

Hraběšice

Obec rozkládající se po severozápadním svahu Kamenného vrchu (952 m) podél údolí hraběšického potoka je nejmenší podhorskou obcí regionu. Vesnice má střední nadmořskou výšku 530 m a je lesnatým horstvem chráněna před nepřívětivými severními větry. Součástí obce je i osada Krásné, jež k Hraběšicím neodmyslitelně patří a hezky označuje toto místo, jaké opravdu je. První doložené historické zmínky o vsi horníků a dřevařů, tehdy "Rabenseyffn" jsou datovány z roku 1455. Nejvýraznější dominantou obce je kostel sv. Jakuba a Filipa, jehož základní kámen byl usazen v roce 1818. Jeho současná moderní malířská výzdoba po kompletní rekonstrukci je dílem ateliéru Sabiny a Jana Kratochvílových z Brna. Ve středu obce se také nachází restaurovaná socha "sv. Jana Nepomuckého" naproti "Hostince pod Kamencem". Obec je součástí CHKO Jeseníky a její přírodní prostředí si tento statut zaslouží.

Hrabišín

Obec Hrabišín vznikla v polovině 20. století spojením čtyř historických obcí: Dolní Olešná, Horní Olešná, Loučky a Hrabišín. Tyto obce vznikaly postupně před více než 650 lety. První zmínka o Hrabišínu pochází z roku 1358. Obec je typicky zemědělskou lokalitou, průmysl tu byl zastoupen jen výrobou lihovin v meziválečném období. Německý název Rabersdorf je spojován s havranem (Rabe) a ten byl také vyobrazen na obecní pečeti. Katastr Hrabišína je pokryt vysočinou a Mladoňovským vrchem na východní hranici, který dosahuje výšky 547 m. Příjemný místem k odpočinku je místní hrabišínská přehrada na přítoku říčky Loučky. K historickým památkám v katastru obce patří zejména drobné sakrální památky jako kapličky a boží muka.

Libina

Libina patří k největším venkovským obcím na Šumpersku. Písemnými prameny je obec doložena k roku 1348. Dnes k ní náleží části Dolní Libina a Obědné. Katastr Libiny se zvedá východní částí do kopců Hraběšické hornatiny a severní hranicí dosahuje Mladoňovským vrchem 547 m, na jihozápadě Bradlem 601 m. K historickým chloubám obce patří Kostel sv. Jiří, Nejsvětější Trojice z roku 1796, Empírový dům z roku 1827 (č. p. 204) nebo například mauzoleum rodiny Langerů u hřbitova z počátku 20. století. Milovníky přírody po staletí láká přírodní rezervace Bradlo - nejvyšší hora Úsovské vrchoviny s mohutnou soustavou skal a skalek. Upravená vyhlídka na hřbetu Bradla otevírá překrásné výhledy a panoramata, za dobré viditelnosti na pohoří Moravy od Králického Sněžníku a Jeseníků až po Hostýnské vrchy a Chřiby.

Loučná nad Desnou

V samém srdci Jeseníků, v obklopení čisté přírody, hlubokých lesů a luk se nachází Loučná nad Desnou. Vesnice obehnána hradbou hor ležící v malebném údolí je rájem pro turisty. Úžasné výchozí místo mnoha udržovaných cyklistických a turistických tras. K oblíbeným výletním cílům patří Vřesová studánka, Červenohorské sedlo, Červená hora, Švýcárna, Praděd nebo Tři kameny. Milovníci vody by neměli opomenout místní vodopády, a to Borový a na Poniklém potoce, a dominantu obce Vodní přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně. Aktivní odpočinek pro celou rodinu nabízí procházka do zámeckého parku a Sportovního a relaxačního areálu Tančírna. Děti si zde užijí hřiště, trampolíny či minigolf, společně s rodiči si mohou zarybařit a nad třpytivou hladinou rybníka vychutnat báječné speciality v Kavárně Tančírna. Zimní zážitky nabízí moderní skiareály i upravené běžkařské trasy. V Loučné nad Desnou, v srdci Jeseníků, je toho mnoho k vidění a zažití, a právě nezapomenutelné okamžiky na čerstvém horském vzduchu dělají z Loučné jednu z turisticky nejatraktivnějších obcí regionu.

Nový Malín

Co do počtu obyvatel je Nový Malín největší obcí šumperského venkova. Nachází se v těsné blízkosti Šumperka. Dnešní pojmenování obce reaguje na skutečnost, že byla po odsunu německého obyvatelstva osídlena Čechy, kteří sem přišli z Českého Malína na Volyni po jeho vypálení roku 1943. Původní název obce byl Frankštát (město Frankovo) a první zmínka o něm pochází z roku 1350. Součástí Nového Malína je místní část Plechy a osada Mladoňov. Většina území obce se rozprostírá v Šumperské kotlině, zalesněným výběžkem na východě zasahuje do Hraběšické hornatiny až ke Kamennému vrchu (952 m). Část obce patří do CHKO Jeseníky. V katastru obce leží sportovní letiště Aeroklubu Šumperk, přírodní koupaliště Krásné s kempem a devět kulturně chráněných památek. Nejvýznamnější z nich je barokní kostel Narození Panny Marie s křížem v centru obce a barokní kostel svatého Mikuláše s křížem v Mladoňově. Nad Malínem stával dnes zaniklý hrádek Burgstein postavený v 13. století rodem pánů ze Švábenic. Zachovala se jen plošina a obranné valy.

Oskava

Obec, která je v písemných pramenech zmiňovaná od roku 1358, se jmenuje podle místní říčky Oskavy, která tvaruje údolí, v němž se obec nachází. Její jméno je spojováno se starogermánským označením jasanového lesa (ASKAHA), který zde původně rostl. Katastr Oskavy se rozprostírá na rozhraní přírodních oblastí Hrubého Jeseníku, Nízkého Jeseníku, Hornomoravského úvalu a Předhůří Hrubého Jeseníku, které pokrývají do značné míry lesy, rostoucí na okolních kopcích. V roce 1960 byly k obci začleněny místní části Mostkov, Nemrlov, Bedřichov, Třemešek a Václavov.  Vyhledávaným turistickým cílem jsou pozůstatky hradu Rabštejn a jeho okolní skály s vyhlídkou do daleké krajiny. Skalní útvary jsou hojně využívány horolezci. Letní volnočasovou aktivitou je rybolov a koupání na místní nádrži v Mostkově. Obec protínají cyklotrasy, turistické stezky a pěšiny, které lákají v zimě běžkaře a v létě milovníky kola a turistiky. Část území obce spadá pod CHKO Jeseník.

Petrov nad Desnou

Petrov měl v minulosti různé názvy, např. Petrovice, Petersdorf (později s přídomkem „an der Tess“ – nad Desnou). Po dobu 2. světové války byl součástí Rapotína, pak byl až do roku 1980 samostatný. Od té doby byl administrativně přiřazen k Sobotínu a od roku 2010 je opět samostatnou obcí. V 1. pol. 19 století obec zaznamenala průmyslový rozmach, který do značné míry ovlivnili bratři Kleinové z významného železářského rodu na Šumpersku. Významným zaměstnavatelem regionu byla po dlouhá léta výroba kol Velamos, dnes hlavně okna Aktos. Obec se může pochlubit naučnou stezkou, která spojuje čtyři studánky (Petrovskou, Srnčí, U Kaliště a historickou Anenskou) a upozorňuje na výskyt vzácných druhů orchidejí a kapradin. Dále se u obce nachází naleziště granátů (tzv. „Granátovka“).

Rapotín

Obec Rapotín leží v údolí řeky Desné, severovýchodně od města Šumperk. Počtem obyvatel patří k největším obcím regionu. Osm kilometrů dlouhá obec se rozkládá od Šumperka až po Losinský zámek, na severu je lemována malebným pohořím Jeseníku. Vesnice je v pramenech poprvé zmiňována v roce 1391. Na východní straně ji od Vikýřovic a Petrova nad Desnou odděluje řeka Desná a na západní straně kopcovitý terén Hanušovické vrchoviny s kopci Městské skály s nadmořskou výškou 675 m a Bukový kopec 641 m s rozhlednou Bukovkou. Historie obce je spjatá se sklářstvím, které připomíná zdejší Muzeum rapotínské sklárny. K nejvýznamnějším památkám patří novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1874. Chloubou obce je KD Rapotín – s infocentrem, restaurací a velkým moderním kulturním sálem určeným ke koncertům, divadlu a dalším kulturním akcím regionu. V obci se nachází golfový klub Golf club Rapotín a moderní víceúčelový sportovní areál s moderními hřišti a prvky pro všechny generace. Od obecního úřadu na Bukovku vede 8,5 km dlouhá naučná stezka, která kromě zajímavých turistických zastavení a poutavých panoramat nabízí také lesní balneo.

Rejchartice

Rejchartice leží kolem horního toku Rejchartického potoka. První písemná zmínka pochází z roku 1350 v souvislosti s původním kostelem. Obec patřila od počátku 17. století k bludovskému panství. Chráněnou památkou je zdejší barokní kostel sv. Michala z roku 1770 se starším jádrem ze 17. století a areálem hřbitova. Zatímco v roce 1900 zde žilo 548, nyní méně než 200, Rejchartice tedy patří jak rozlohou, tak populací k nejmenším obcím regionu. V katastrálním území obce se nacházejí opuštěné lomy na amfibolit a erlán. V nich se nachází minerály granát, diopsid, skapolit a titanit. Místní zajímavostí je zdejší Andělárium se sochami andělů, kteří mají symbolizovat protiklad temné historie Šumperska, která se vyznačovala častými čarodějnickými procesy. Na andělárium navazuje tematická naučná stezka.

Sobotín

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351, název vychází z německého slova „Zöptau“. Obec se vine úzkým údolím Klepáčovského potoka podél silnice Šumperk – Ostrava (I/11) od Petrova nad Desnou až do Rudoltic a Klepáčova. Sobotín patří katastrálně mezi největší obce šumperského regionu, velkou část tvoří lesy. Historie obce je úzce spjatá s průmyslem, železářstvím a rodem Kleinů, kteří působili na Šumpersku. K historickým pýchám obce patří kostel sv. Vavřince (1605), který je symbolem počátku inkvizičních procesů v kraji. Další památkou, která stojí za zmínku, je Mauzoleum rodiny Kleinů (1887). Tuto kulturní památku má obec ve vlastnictví od roku 1997. Zámek Sobotín s přilehlým parkem z roku 1844, byl v roce 1991 přestavěn na hotel a konferenční centrum s wellness a zábavními službami v zámeckém prostředí. Zdejší minipivovar zde vaří pivo Albert. Území obce je vyhledávané pro své možnosti ke sjezdovému i běžeckému lyžování, stejně tak jako v létě k pěším výšlapům. Část území obce spadá pod CHKO Jeseníky. V Sobotíně se natáčela pohádka Princezna zakletá v čase (2020, 2022). Do menších rolí byli obsazeni i místní.

Velké Losiny

Obec Velké Losiny patří k nejstarším obcím okresu Šumperk. Je datována od roku 1351. Tvoří ji části – Velké Losiny, Bukovice, Ludvíkov, Žárová a Maršíkov. Dějiny obce jsou spojeny s rodem Žerotínů, kdy za jejich éry v obci vyrostly nejvýznamnější historické dominanty. Mezi ně patří dvě národní kulturní památky – renesanční zámek a ruční papírna. Dále se tu nachází termální lázně, farní kostel, malebné dřevěné kostelíky v Maršíkově a Žárové a další církevní a světské stavby. Velkým lákadlem jsou v roce 2015 dokončené Termály Losiny. Mlsné jazýčky potěší lahodné ručně vyráběné Velkolosinské pralinky a také Pivovar Zlosin, kde zchladíte svoji žízeň. Sportovní i kulturní vyžití nabízí Areál zdraví Velké Losiny. Návštěvníci si zde mohou zahrát míčové hry nebo zlepšit svou fyzickou kondici na několika strojích pod širým nebem. Pro dětské návštěvníky relaxační zóny jsou k dispozici balance park, houpačky a další zábavné prvky.

Vernířovice

První zmínka o obci pochází z roku 1558. Tehdy tato hornická osada zásobovala po 400 let železné hutě v Sobotíně kvalitními magnetitovými rudami (hematitem). Z této rudy vyrobené železářské výrobky se proslavily po celém světě. Z Vernířovic pocházela žebračka Marina Schuchová, která tím, že v sobotínském kostele vyjmula při přijímání hostii z úst, dala bezprostřední podnět k zahájení neblahých čarodějnických procesů na losinském a loučenském panství. K zajímavostem obce patří zejména sakrální památky: Socha sv. Jana Nepomuckého u kostela, dřevěná kaple na Svobodíně (dnes stojí jen základy), kostel sv. Matouše, boží muka na Kosařích nebo Kaple a památník obětem 1. světové války. Území celé obce spadá pod CHKO Jeseníky. V katastru obce se nachází středisko volného času a ekovýchovy Švagrov. Vernířovické kopce nabízí příznivé podmínky k lyžování a lesnaté okolí obce protkané lesními a naučnými stezkami je vyhledávaným cílem k túrám a procházkám po celý rok.

Vikýřovice

První zmínka o obci se objevuje v pramenech z roku 1391. Původně náležela pod šumpersko-novohradské panství, od 16. století však už spadala pod panství velkolosinské. Základní obživu obyvatel tvořilo vždy zemědělství, dokud i tuto obec nezasáhla průmyslová revoluce. Od počátku 19. stol. se zde rozrůstala rafinérie minerálních olejů a hlavně tkalcovna. Původní německé obyvatelstvo bylo po 2. světové válce odsunuto, na jeho místo přišli obyvatelé z různých koutů naší země a s nimi i nové dějiny. Vikýřovický katastr je na západě ohraničen tokem řeky Desné, která jej odděluje od sousedního Rapotína. Na jižním okraji obce splynula s Vikýřovicemi osada Krenišov. Východně od vesnice vede železniční trať ze Šumperka do Petrova nad Desnou. K atraktivitám obce patří dnes již Mateřská škola – Zámeček se zajímavou novorenesanční architekturu s prvky francouzského stavitelství. A drobné sakrální památky jako Kaple sv. Antonína - z roku 1777, Renesanční tvrz – ve které měli Lichtenštejnové od počátku 19. století lesní správu vikýřovického revíru. Vyhledávaným cílem je Muzeum silnic.